„To je nových pivovarů, to je nových akcií! I ten musí se teď napít, kdo se nerad opíjí! Každý alespoň si cucne ze všelikých nektarů, by vyšetřil, kde dost chmele, a ne z košťat odvaru. Konkurence bude těžká, ergo dobrá pivečka! A kde budou brindu vařit, tam oškrábnou kolečka!“
Mottem naší výstavy je dílko nevalné úrovně, které v roce 1897 otiskl pražský populární týdeník Humoristické listy. Zapadlá básnička totiž lépe, než co jiného charakterizuje atmosféru několika desítek let – přelomu 19. a 20. století, kterou bez velké nadsázky můžeme nazvat „zlatými léty českého pivovarnictví“. Naší motivací nebylo zaplnit obnovený sál někdejší sladové půdy harampádím a unavit návštěvníka vyčerpávajícím množstvím detailních informací o tehdejší výrobě sladu a piva. Jde nám spíš o připomenutí několika zajímavých technických, ale i společenských aspektů jako drobných střípků, které spoluvytvářely tento do dnes vitální český fenomén. Jednotlivá témata na čtrnácti čtyřrozměrných výstavních panelech doplňují velké zvětšeniny archivních fotografií a unikátní lobečské pivovarské artefakty, jako hmatatelné doklady hmotné kultury našich předků. Starý renesanční vrchnostenský pivovárek v Lobči, podobný těm, které kobercovitě pokrýv
aly tehdejší mapu Čech, byl tou dobou na pivovarském trhu samozřejmě jen bezvýznamnou rybkou. Osudy lobečského pivovaru však události oněch „zlatých let“ dokonale reflektují, a tak logicky tvoří Lobeč v rámci naší výstavy pomyslné propojení, přestože není možné se s pivovarskou exkurzí nepodívat do Plzně, Prahy či Budějovic. I když se tvrdým podmínkám trhu tehdy pokusil nákladnou modernizací pivovaru v parostrojní závod čelit majitel lobečského panství Rudolf Cicvárek, pípy s lobečským se po několika desítkách let stejně zastavily. S vyschlým pivem jako by pak v zapomenuté Lobči na dlouhých sedmdesát let ustal i život.
Tato výstava tvoří první stálou expozici v areálu zachráněné kulturní památky lobečského pivovaru, která se svou jedinečnou autenticitou a Geniem loci patří mezi naše významné stavby průmyslového dědictví. Instalace expozice v nedávno ještě zdevastované a zanikající stavbě je pro nás velkým úspěchem, dokladem smysluplnosti záchrany této památky a dalším milníkem na cestě k jejímu udržitelnému oživení. Pro tzv. veřejný statek, jakým památkově chráněný historický pivovar bezesporu je, nemůže být lepšího oživení než obnovení výroby kdysi slavného piva s téměř půltisíciletou tradicí. Máme štěstí, naše doba znovu přeje pivovárkům, avšak i ta stará básnička je opět aktuální.
