Nová strojovna - Expozice parostrojní technologie v technické památce Parostrojního pivovaru v Lobči je po čtyřech letech práce dokončena, pracujeme na poslední fázi restaurování historické technologie. Od dubna se expozice otevře veřejnosti.
Pivovar v Lobči je poprvé písemně zmiňován v roce 1586 u příležitosti prodeje panství rytířským rodem Lobečských z Lobče, kteří byli zřejmě jeho zakladateli. Z doby vzniku se dochovalo renesanční jádro sladovny. Po staletí si vrchnostenský pivovar zachovával podobu venkovského řemeslného provozu, aby byl v letech 1894-1896 někdejším majitelem velkostatku JUDr. Rudolfem Cicvárkem za účasti pivovarského inženýra Josefa Rosenberga přebudován v parostrojní podnik s ročním výstavem přesahujícím 10 tis. hl. piva. V archivu uložená dokumentace nám dává poměrně jasnou představu o někdejším technologickém vybavení. Ležatý stacionární parní stroj díky páře z parního kotle pomocí transmisních soustav rozpohyboval míchadla ve varních nádobách, pumpy a čerpala, šrotovníky, dopravníky i dynamo s akumulátory, které umožnilo elektricky osvětlit nejen pivovar, ale také budovu zámeckou s hospodářským dvorem. V roce 1934 byl do Lobče zaveden střídavý elektrický proud a parostrojní pohon byl nahrazen elektromotory. Technologie parního stroje však byla zachována jako rezerva. Teprve po zrušení a znárodnění pivovaru byly všechny komponenty demontovány a zničeny.
Dnes je pivovar v Lobči kulturní památkou, podle původní podoby byly v rámci památkové obnovy na fasádách restaurátorsky obnoveny někdejší nápisy PAROSTROJNÍ PIVOVAR, které koncem 19. století spolu s kouřícím komínem hrdě prezentovaly parní stroj jako symbol pokroku. Slovo PAROSTROJNÍ bylo v roce 1903 vloženo do názvu společnosti, která pivovar provozovala a užíváno bylo také na lobečských pivních lahvích, dokumentech i v reklamě.
My jsme si zvykli užívat název PAROSTROJNÍ PIVOVAR V LOBČI jako značku, a to právě s odkazem na historickou identitu místa i určitou exkluzivitu statusu kulturní památky, která právě přestavbou konce 19. století získala svoji současnou podobu. Není proto překvapivé, že se téměř na každé prohlídce návštěvníci po parním stroji ptali a prožívali zklamání, že v Lobči stroj neuvidí. Dlouho jsem usiloval o to, získat pro pivovar parní stroj jako jakési srdce památky, které by typem, výkonem, dobou a místem vzniku odpovídalo původní technologii. Po několika letech marné snahy a odmítnutí nevhodných nabídek se v roce 2021 podařilo na základě inzerátu vlastníka někdejšího válcového mlýna v Mutějovicích na Rakovnicku zakoupit tamní soubor parostrojní technologie. Mlýn byl již přestavován na byty a torzo kotelny bylo krátce nato zbořeno. Soubor uvedeným požadavkům velmi dobře vyhovoval, a co se rozsahu a zachování jednotlivých částí týče, jednalo se o unikátní akvizici, která se už jen těžko kde objeví. Z Mutějovic jsme do Lobče přivezli ležatý stacionární parní stroj, vyrobený v roce 1895 ve strojírně Bolzano, Tedesco & Co. ve Slaném, ležatý parní kotel vyrobený v roce 1915 v Českomoravské továrně na stroje v Praze, dále vodní pumpu, předhřívač vody a akumulátorové články. Komponenty z Mutějovic byly podrobeny odborné analýze Technického muzea v Brně a na základě dokumentace NPÚ byly v roce 2023 Ministerstvem kultury prohlášeny za movitou kulturní památku. Následně jsme soubor doplnili o další akvizice: transmisí s řemeny, duplexního parního čerpadla, dynama, šrotovníku a elektromotoru a vytvořili jsme ucelenou sbírku exponátů odpovídající původnímu strojnímu vybavení. Zahájeny byly restaurátorské práce.
Rozsah, význam a historická a technická hodnota souboru vedly k rozhodnutí, vybudovat tomu odpovídající novostavbu výstavní expozice, ve které bude technologie prezentována bez ambice vytvářet iluzi instalace zařízení na původním místě, ale výstavnicky a v logickém pohledovém propojení prezentovat a popsat jednotlivé prvky a jejich funkci jako exponáty a technická díla. Záměrem je také některé stroje a transmise v rámci prohlídek rozpohybovat. Instalace na původním místě by jednak nebyla pravdivá, a navíc to dnes ani není možné, neboť původní prostory buď již mají jinou funkci (ve strojovně je kuchyňský provoz) nebo již neexistují (na místě kotelny je parkoviště).
Jako stavební pozemek byla vybrána plocha někdejšího zbořeniště v pivovarském dvoře, kde byly zachovány obvodové zdi a kamenná torza zdiva s náběhy kleneb přízemí někdejší budovy chladírny a spilky z 80. let 19. století, která byla vandalským způsobem rozebrána na stavební materiál předchozím vlastníkem kolem roku 2000. Navržená dřevěná konstrukce s plnými vazbami vzpěradel, spojovaná tradičními tesařskými spoji a bedněné štíty ze širokých prken ideově navazují na kompozici hmot, konstrukcí a materiálů pivovarského dvora s přístřeškem bednářů a budov chladného hospodářství. Návrh však není replikou historické stavby, ale předvádí tesařské řemeslo a jednotlivé detaily současným způsobem a velmi korektně integruje torzo historického zdiva. Velkými prosklenými plochami návrh opticky propojuje interiér expozice s prostorem dvora, a pohledově vtahuje návštěvníky už od vstupu do pivovaru či z interiéru staré varny s restaurací, což umocňuje i nasvětlení parního stroje po setmění.
Pivovarský historik Pavel Jákl v roce 1985 vyfotografoval ze schodiště pivovaru zdobený vyřezávaný štít zaniklé budovy se symetrickým motivem dvou českých lvů. Díky němu jsme dnes mohli vyrobit repliku tohoto zdobeného prvku a vložit ji do štítu novostavby jako vzpomínku a naše přihlášení se ke kulturnímu dědictví.
Stavební práce na nové strojovně byly podpořeny Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova prostřednictvím MAS Vyhlídky. Restaurování technologie parního stroje v loňském roce podpořilo rovněž Ministerstvo kultury v rámci Programu o vesnické památkové rezervace, zóny a krajinné památkové zóny. Děkujeme!
