Bylo Vám 18 let?

Pro vstup na tyto stránky musíš být starší 18 let.

06.05.2024

Navštivte muzeum Eduarda Štorcha v bývalé škole v Lobči, otevřeno denně!

Historie - Pivovar Lobeč

Expozice malého venkovského muzea v bývalé lobečské obecní škole je věnována jednomu z nejvýznamnějších obyvatel obce, Eduardu Štorchovi, který je dobře známý jako spisovatel historických románů z období pravěku.

Štorch byl ovšem mnohovrstevnatou osobností. Výstava v první místnosti jej proto postupně představuje jako pokrokového pedagoga a inovátora školství, badatele, amatérského archeologa, spisovatele a rebela. K vidění jsou kromě dobových fotografií i autentické osobní předměty, ukázky korespondence a zápisků, galerie ilustrací z románů i učebnic, výukové pomůcky či knihovna s množstvím knih.

Druhá část výstavy odkazuje na Štorchovo asi nejznámější dílo Lovci Mamutů a na jeho poslední román Minehava, odehrávající se v Lobči. Obsahuje řadu archeologických exponátů, některé nálezy jsou dokonce místní.

Nejen pro dětské návštěvníky jsou určena dioramata obydlí pravěkých lidí či lovu na mamuta.

Spisovatel si ve třicátých letech v Lobči postavil dřevěný domek, kde žil a pracoval a je také pohřben na zdejším hřbitově, kam se můžete vydat objevit jeho hrob.

Lobečské muzeum Eduarda Štorcha je první v ČR, které se zařadilo do prestižního projektu Museos Vivos. Muzeum je doplněno moderní technologií za finanční podpory Evropské unie, která návštěvníkům umožňuje muzeum samostatně navštívit denně od 9-18 hodin po předchozí registraci bez průvodce. Pro návštěvu je však třeba se předem zaregistrovat zde.

Pedagog, spisovatel, amatérský archeolog a soukromý badatel Eduard Štorch (1878–1956) prožil v Lobči závěr života a je tu také pochován. Ve svém literárním, pedagogicky motivovaném díle se pokusil nastínit obraz života v minulosti na základě existujících archeologických nálezů a svých vlastních experimentů s pobytem v podmínkách prehistorického člověka. Byl též významným reformátorem školství a propagátorem tzv. eubiotiky neboli dobrožilství.

Eduard Štorch nebyl vědcem ani akademikem, přesto lze jeho knihy zařadit mezi nejznámější příklad popularizace vědy u nás. Jako pedagog začínal v obtížných podmínkách Mostecka a vystřídal mnoho míst. Jeho dílo bylo motivováno celoživotní snahou o zajímavější podání učiva, o vzájemný pozitivní vztah mezi učitelem a žákem, ale i snahou budovat vztah žáků k samotnému předmětu poznání. Pravděpodobně nejznámější kniha Lovci mamutů vznikla jako „alternativní učebnice dějepisu“. Štorch při jejím psaní vycházel ze známých nalezišť, studoval pečlivě veškeré reálie a zároveň použil vlastní zkušenosti z táboření v přírodě, z pozorování dětí, jejich způsobů, řeči i her. Lze ho v tomto smyslu považovat za předchůdce experimentální archeologie. Rozdělávání ohně pomocí luku se dokonce šel učit k cestovateli A. V. Fričovi. Scéna z Lovců mamutů, kdy dětští hrdinové rozdělají při hře oheň, je ostatně klíčová: Pomyslný „Prometheus“ je dítě, které ukazuje nové cesty, které dospělý nevidí.  Štorchovy knihy byly doplněny ilustracemi Zdeňka Buriana. Později byly Štorchovy rekonstrukce považovány za spekulace nebo amatérské vývody, současná antropologie a archeologie nyní jeho dílo zpětně rehabilituje. Štorch byl rovněž aktivním účastníkem tzv. eubiotického hnutí. To je považováno za utopické, nicméně Štorch jako jeden z mála uvedl své myšlenky harmonického vztahu s přírodou jako základu zdravého člověka skutečně do praxe a to ve své přírodní škole na Libeňském ostrově v Praze, kterou provozoval téměř deset let. Jeho reformní snahy však narazily a rovněž jeho zdravotní stav se zhoršil. Závěr života strávil psaním svých románů. 

Poslední část svého života prožil Štorch v Lobči a je zde i pochován. Na místním hřbitově má společný hrob s manželkou Boženou, která se účastnila jeho archeologických experimentů a celý život mu pomáhala při pedagogické činnosti, které v bezdětném manželství společně zasvětili svůj život.